Podíváme-li se na definici metabolismu, tak se dozvíme, že se jedná o látkovou výměnu. Metabolická onemocnění tedy znamenají poruchu látkové výměny a přeměny.

Jednoduše si celý problém můžeme přiblížit asi takto: Sníme-li jedlou sodu, nejsme zásadití, vypijeme-li ocet, nejsme kyselí, prostředí našeho organismu musí být tedy drženo v optimálním pH krve a tekutin. Jak je možné, že po spolknutí tabulky čokolády nebo koblihy si náš organismus poradí s náhle proniknuvší glukózou do krve tak bravurně, že nedojde k výkyvu glykémie do patologických hodnot? A jak si organismus poradí s tím, že když člověk nepřijme třeba i více než 12 hodin žádnou stravu, jeho glykémie neklesne do hladin hypoglykémie? Přísné udržování hladiny cukru v krvi je tedy náročným metabolicko-endokrinologickým procesem. Zásoby vybudované na období hladovění ve formě jaterního glykogenu a neutrálních tuků v podkoží jsou součástí těchto procesů. Objednáme-li si v restauraci oběd s masem plným bílkovin, bohužel pro náš organizmus imunologicky velmi odlišných, musíme tuto bílkovinu nejprve rozštěpit na ty nejmenší součásti - aminokyseliny, ty poté vstřebat a v organismu spolu s aminokyselinami, které si náš organismus dokáže vyrobit sámzase poskládat tak, aby vytvořily v našem organismu bílkoviny tělu vlastní. Molekuly, které náš organismus již nepotřebuje, je zase nutno rozštěpit na ony malé molekulky a ty nejmenší součásti, aby mohly být z těla vyloučeny. Na většinu těchto procesů je nutno dodat energii, kterou si člověk z více než 95% vytváří v mitochondrii, organele, která je přítomna ve větším počtu v každé buňce těla (kromě erytrocytů) a je připravena tuto energii dodat. Vysoce energeticky náročné tkáně (mozek, sval, srdce, játra) potřebují energii (ATP) ještě ve větší míře. Aby to vše fungovalo musí být ve hře spousta speciálních bílkovin (molekul), které umožní tyto procesy proběhnout, a bílkovin, které tyto procesy řídí. Mám na mysli zejména celou řadu enzymů, transportních a regulačních proteinů, receptorů, zametačů atd.

Na každém kroku těchto složitých metabolických cest se může objevit chyba. Je jasné, že čím důležitější enzym nebo regulační protein bude chybět, tím závažnější dopad to bude mít pro organismus. A protože metabolismus je klíčový pro zdárný růst a vývoj, nepřekvapí nás, že většina metabolických onemocnění se manifestuje (projeví) již u dítěte, a to tím spíše, když si uvědomíme, že se jedná o dědičná (vertikálně přenosná) onemocnění. Proto se s metabolickými chorobami setkává spíše dětský lékař než internista. Tato porucha metabolických cest má poté velmi zjednodušeně tři dopady: nepřítomnost molekuly, látky v organismu, které se pak nedostává, akumulaci látky nebo molekuly, která není odbourána a vyloučena a pak se hromadí a nebo vznikne látka, která do organismu nepatří a je to ona, co působí toxicky (intoxikuje). Často se jedná o kombinaci těchto tří věcí.

Většina metabolických onemocnění je přenášena autosomálně recesivně, tedy tak, že dvěma zdravým rodičům se narodí nemocné dítě, a to různého pohlaví (není preference pohlaví). Rodiče jsou zdraví přenašeči a mají tak, aniž by to věděli,50% šanci narození dítěte, které bude také přenašeč, 25% šanci narození zcela zdravého dítěte (ani nepřenášející toto onemocnění) a 25% šanci narození dítěte nemocného. Velmi zjednodušeně (samozřejmě s četnými výjimkami) si je pak možno představit, že zdravé dítě má aktivitu např. jednoho z enzymů 100%, rodiče nebo dítě přenašeč mají50% aktivitu daného enzymu, zabezpečující ještě jeho dostatečnou funkci, a dítě nemocné má 0% aktivitu daného enzymu. Úplně jinou genetiku (mnohem složitější) mají poruchy mitochondriálního energetického metabolismu.

V současné době rozeznáváme více než 850 metabolických onemocnění (některé práce uvádějí číslo až 1000). Většina z nich není bohužel léčitelná nebo dietou ovlivnitelná, odhaduje se, že léčitelných onemocnění je cca 100. I když každá choroba sama o sobě je raritní (v porovnání například s incidencí hypertenze nebo ischemické choroby srdeční), dohromady netvoří malou skupinu. Již dávno neplatí, že jsou tak vzácná, že většina praktických lékařů pro děti a dorost se s nimi nesetká. Při stoupající a současné porodnosti v České republice (více než 110 000 dětí za rok 2007) můžeme odhadovat, že se každým rokem narodí kolem 1 000 pacientů (většinou dětí) s dědičnou poruchou metabolismu. Každé onemocnění je různě těžké a každé metabolické onemocnění se může manifestovat nebo diagnostikovat v jiném věku.

Mezi nejčastější patří například porucha metabolismu lipidů (tuků), např. zvýšený cholesterol, triacylglyceroly, kde se uvádí incidence 1: 300 - 500 živě narozených dětí. Dále je poměrně časté onemocnění s poruchou v metabolismu purinů a pyrimidinů (například vysoká kyselina močová - incidence 1: 500 - 600 živě narozených dětí)a dále poruchy mitochondriálního energetického metabolismu s incidencí 1: 3 000 – 4 000 živě narozených dětí.

Dále jsou to poruchy metabolismu aminokyselin (například fenylketonurie),poruchy metabolismu mastných kyselin (porucha beta oxidace mastných kyselin) a poruchy lysosomální, kde se uvádí incidence 1: 5 000 – 10 000 živě narozených dětí.. Existují ale i metabolická onemocnění, kde je incidence mnohem menší, a ročně se narodí třeba jen 1-2 pacienti, jako například tyrosinémie, glykogenóza a methylmalonová acidurie.

Léčba dědičných poruch metabolismu neníbohužel levnou záležitostí. Například roční náklady na léčbujednoho pacienta s fenylketonurií jsou více než 250 tisíc Kč, pro pacienta s tyrosinémií (typ I) více než jeden milion Kč a pro jednoho pacienta s lysosomálním onemocněním, u kterého je možno podávat léčbu v infuzích (enzymová substituční terapie - Gaucherova choroba, mukopolysacharidóza, Fabryho choroba), jsou 6 - 10 milionů Kč.

Tam, kde léčba metabolických poruch není možná, je naše snaha léčit symptomy (příznaky onemocnění), léčit přidružené komplikace a předcházet jim a hlavně stanovit diagnózu až na úrovni genů, a tak umožnit genetické poradenství v rodině. U těchto poruch zbývá jen věřit, že výzkumné projekty třeba někdy v budoucnu umožní najít nové možnosti léčby těchto poruch.

MUDr. Tomáš Honzík, Ph.D. Vedoucí lékař
Metabolická jednotka KDDL 1.LFUK a VFN
Ke Karlovu 2
128 08 Praha 2